Wednesday, October 28, 2015

My blog isn't over!

Blogger being blocked, slow internet connection, the fact, that pic from previous posts dissappered caused (not only these reasons) that I haven't published anything in months. At the moment I'm back in the Czech Republic and I'm thinking what to do with my blog, wheather make my own website, or continue here on blogger....   The image that I would add the pics to already published posts again and they would dissapper (again) is frustrating and scary, so I need to find some better way to solve this situation - for good. Stay tuned for my next steps.



 Blokování bloggeru, pomalý internet a zmizení fotek z předchozích článků mělo velký podíl na tom, proč už jsem takovou dobu nepřispěla jediným článkem. Momentálně jsem zpátky v ČR a přemýšlím, co s mým blogem, zda pokračovat zde na Bloggeru, či si udělat vlastní web... Představa, že budu vkládat fotky do již publikovaných článků a fotky zase zmizí mi dost děsí, tak musím najít způsob, jak situaci vyřešit - nadobro. O dalších krocích Vás budu informovat tu.
 
Antique Market in Chengdu/ Trh se starožitnostmi v Chengdu

Here are some pics from the months I was still in China and didn't publish a single post. I believe that in the future I will write more posts about the places that are in the following pictures.

Tady pár fotek, co jsem dělala dalších X měsíců v Číně, kdy jsem nic nepublikovala. Předpokládám, že v budoucnu sepíšu články o místech, která jsou na následujících fotografiích.

Tuesday, April 14, 2015

Yi Minority Wedding

Yiská svatba (kdo to jsou Yiové se můžete dočíst zde v mém starším příspěvku)
Brzy ráno jsem vyrazila z Zhaojue směr Leibo. V Zhaojue jsem byla proto, že z Jinyangu, kde jsem byla navštívit mého dobrého kamaráda a předsedu naší Yiské studentské organizace, nejede přímý autobus do Leibo. Naštěstí i v Zhaojue mám několik kamarádů, takže bylo o mě dobe postaráno. Kombinace hotpotu (typické sichuánské jídlo a hlavně oblíbený způsob zábavy) a piva z  předchozího večera však způsobila, že jsem měla docela velkou obavu, jestli cestu ve zdraví přežiju… Cestou jsme projížděli krásnou krajinou a cesta utíkala rychle, ani jsme se nikde nezasekli.
V Leibo jsem nasedla na minibus, s jehož řidičem se Yiti předtím dohodl, aby mi vyzvedl a dovezl k nim do vesnice.  Když místní uviděli, že přijel do vesnice cizinec, tak se jich spousta seběhla k Yitimu domů, aby se na mě podívali a pořádně si mě prohlédli. Maminka Yitiho, stejně jako řady mých kamarádů, umí jenom trošku sečuánsky a navíc se silným yiským přízvukem, takže jsme se jen těžce dorozumívaly, byla ale hrozně milá. Většinou jsme se nějak dorozuměly, a nebo Yitiho máma prostě propukla v smích, protože ji situace přišla komická. Ten den, kdy jsem přijela do vesnice Yitiho, jsme se šly do lázní. Myslela jsem si, že se jdeme jenom namočit, ale místní se tam chodí pořádně vymydlit, protože téměř nikdo (možná nikdo) ve vesnici nemá doma sprchu s teplou vodou. Mladší sestra Yitiho si mě vzala do parády a pořádně mi vydrhla záda, krk a ruce. Protože jsem se pořádně nemyla přes dva týdny (protože jsem byla na dva týdny dobrovolničit v jedné vesnici kousek od Xichangu, článek o tom zde), tak jsem to dost potřebovala.


Early in the morning I left Zhaojue to go to Leibo. Combination of hot pot (typical Sichuan food and popular social activity) and beer from the previous night was quite dangerous, so I was really worried if I can make the bus ride to Leibo… The nature along the way was beautiful and we didn’t even get stuck anywhere (that’s very common in Liangshan, because the roads are often under construction, or just obstructed). In Leibo I hoped on a minibus, which picked me up by the bus station, because my friend Yiti found a driver who picked me up, to make sure I would make it safely to his village. When the locals in my friend’s village saw, that there was a foreigner at their house many people from the village stopped by just to see me, because there barely ever are any foreigners. Yiti’s mom, same as many moms of my Yi friends, doesn’t speak almost any Chinese. Her Chinese is more Sichuanese with very strong Yi accent, so it was really complicated to talk with her, but she was really sweet. Usually we ended up understanding each other (more that I understood her, cause she understands Chinese, but can’t speak it), and if not, his mom just burst out laughing.

The day we got to Yiti’s village we went to a spa. I thought we were gonna just soak our bodies in the warm water, but the locals go there to take a proper bath, because probably no one in the village has a shower with warm water. Because I went volunteering for 2 weeks (article about my volunteering is here), where it was not really possible to shower, and then traveling around Liangshan with almost no possibility to take a warm shower, I was really dirty and needed a proper bath. So Yiti’s little sister washed my back, neck and arms carefully.
česání nevěsty a nandavání závoje / bruhing brides hair and arranging the veil

Thursday, March 26, 2015

Stone carvings, Qiang Minority Villages and others

 
 
Mám v oblibě dívat se do map a hledat místa, která by mohla být zajímavá. Při posledním cestování prstem po mapě jsem si vybrala Guangyuan Xian, Pu’an zhen a Zitong Xian. A na cestu  zpátky je ještě Mianyang, Deyang a muzeum Sanxingdui. Pak už jsem jen sehnala vhodného parťáka, tedy parťačku Verču, a mohly jsme vyrazit.  Plán byl takový, že dojedeme vlakem do nejvzdálenějšího místa plánovaného výletu, tedy Guangyuanu, a odtud budeme cestovat zpět jižním směrem do Chengdu.
 
I enjoy reading in maps and looking for interesting places, which would be worth visiting. Like that I chose Guangyuan Xian, Pu’an zhen and Zitong Xian. On the way back to Chengdu there is also Mianyang, Deyang and museum Sanxingdui. Then I found a suitable person to join me, Czech friend Veronika, and we could set out. The plan was to go all the way north to Guangyuan and from there go back south to Chengdu.

Útesu tisíce buddhů 千佛崖 / Thousand-Buddha Cliff 千佛崖
 

Thursday, February 26, 2015

Volunteering in the Cold Mountains


Když jsem se dozvěděla, že naše yiská studentská organizace po každém semestru organizuje dobrovolnickou akci, bylo mi hned jasné, že se chci účastnit. Když přišla doba zápisu, ani v duchu mi nenapadlo, že o to bude takový zájem. Přihlásilo se kolem 150 zájemců. Museli jsme vyplnit formulář s tím, co umíme, co od toho očekáváme, v jaké zdravotní formě jsme, zda rodiče souhlasí, či zda jsme ochotni vynaložit vlastní finance.   Po té, co jsem zjistila, že berou jen 12 lidí, jsem před pohovorem dost znervózněla, ale naštěstí to dopadlo dobře a byla jsem vybrána do týmu. Nakonec jsme jeli ve složení 11 holek a 3 kluci; 4 yiové, 9 chanů (většinoví Číňané) a jeden cizinec. Před odjezdem jsme se párkrát sešli a domluvili, jaké předměty budeme vyučovat. Dohodli jsme se na tělocviku, výtvarce, čínštině, angličtině, všeobecných znalostech, matematice. Učili jsme čtvrtou, pátou a šestou třídu, dvě třídy v ročníku. Každému učiteli byla přidělena jedna třída z ročníku, tedy tři třídy. Žáci ve třídách jsou různého věku, protože v této oblasti děti začínají chodit do školy v různém věku. Takže například šesťáci jsou dvanáctiletí, ale i třeba skoro patnáctiletí.
               
                When I found out that our Yi minority studentorganization every term organizes a volunteering trip, I knew, I wanted to take part. When the enrolling began, I was shocked how many people were interested in taking part in this volunteering. Around 150 students signed up. We had to fill in a form, saying what our skills are, what we expect from this volunteering, in what health condition we are, if our parents agree and if we are willing to spend our money on this trip. Once I found out only 12 people will be accepted I got pretty nervous before the interview, but in the end it wasn’t that bad and I was chosen to join the volunteering team. In total it was 14 of us going: 11 girls and 3 guys; 4 of the Yi minority, 9 Han Chinese and one foreigner. Before leaving to the Cold mountains we met up a few times to discuss which classes to teach. We decided to teach PE, arts, Chinese, English, general knowledge and math. We taught fourth, fifth and sixth grade, two classes from each grade. Each of us taught one class from each grade. In this area the kids start school at different age, it just depends on their family, usually later than it’s common. So for example six graders can be 12, but also almost 15.
 
sixgraders / šesťáci

Tuesday, January 20, 2015

Reviewing the First Semester at the Sichuan Normal University

Ohlédnutí za prvním semestrem na Sichuan Normal University 四川师范大学
Tak mám za sebou více čí méně úspěšně první semestr na Sichuan Normal University, jedné z chengduských univerzit. Kampus je trošku dál od centra (půl hodiny hromadnou dopravou, pokud není zácpa), je téměř u třetího silničního okruhu. Oproti kampusu na Sichuan University (kde jsem byla před 2 lety) je celkem malý. Je tu ale hodně zeleně, kaváren, krámků se vším možným, bazén, sportoviště, kantýny (obyvkle jím v jídelně snídani, oběd i večeři), pošta, banky, no prostě všechno, co student potřebuje.
 
So the first semester at the Sichuan Normal University 四川师范大学, one of many Chengdu’s universities, is more or less successfully over. The campus is a quite far from the city center (around half an hour by public transportation, if the traffic is ok), it’s almost by the third ring road. This campus is quite small in comparison with the campus at Sichuan University (where I studied 2 years ago). There are lots of trees, cafes, stores with seriously everything, pool, sports field, canteens (I usually eat three meal per day there - breakfast, lunch and dinner), post office, and banks, simply anything student might need.

New classmates, welcome! (one of banners bythe square) / Noví spolužáci, vítejte! (jeden z plagátů u náměstí)
 

Sunday, January 18, 2015

School trip to Former Tibet

Konfuciův institut má poměrně hodně peněz, takže studenti se  stipendiem Konfuciova institutu dostali nabídku jet na několikadenní výlet do Tibetské autonomní prefektury Ganze 甘孜藏族自治州, která je na západě Sichuanu (historicky je to oblast dřívější tibetské provincie Kham). Nazývají to „Pozorování a učení se kultuře“ 文化考察 . Protože jsem se už dlouho chtěla podívat do téhle části Sichuanu, řekla jsem si, že na výlet, který je komplet zadarmo, bych jet mohla, přestože „turističit“ s velkou skupinou mi moc nevyhovuje a už dlouho jsem takto necestovala.
The Confucius Institute has quite a lot of money, so the students at our uni with this scholarship were offered to go for a trip to the Ganze Tibetan Autonomous Prefecture 甘孜藏族自治州, which is in the west of Sichuan (historically it’s an area of Tibetan province Kham). They call these trips “Observing and studying culture” 文化考察. I’ve wanted to visit this part of Sichuan for a really long time, so I thought that since the trip is totally for free I might as well go, even though I’m not a big fan of traveling with a big tour group. 
prayer flags / modlitební vlaječky
 

Friday, December 12, 2014

Happy Yi Minority New Year! 库试木撒!

Oslavy Yiského Nového roku na Sichuan Normal University 四川师范大学
Yiové slaví Nový rok na různých místech v různou dobu (rozdíl týdnů). My zde na univerzitě slavily Nový rok od 20. do 22.11. Veškeré aktivity byly organizované studentským spolkem Výzkumu yiské kultury 鹰火魂彝文化研究协会, jehož jsem členem. Bohužel z nějakého důvodu nikdy nevím o žádné akci – asi si myslí, že se ničeho nechci účastnit a s ničím pomáhat. Když jsem Afamu říkala, že se chci taky nějak podílet na oslavách Nového roku, dostala jsem úkol – na slavnostním večeru být za jednu z modelek v yiském kroji.
 Celebrations of the Yi New Year at the Sichuan Normal University  四川师范大学
                The Yi celebrate New Year in different areas on different day (even few week difference). At our uni the celebrations were from November 20th to 22nd. All of the activities were organized by our  the Yi culture research organization 鹰火魂彝文化研究协会. For some mason they never tell me about any upcoming events – I guess they assume I’m not willing to help or take part. When I told Afa I wanted to contribute to the celebrations, he gave me one task – be a model wearing the Yi minority folk costume.
girls in various Yi costumes /
holky v různých yiských krojích
 

Thursday, November 13, 2014

Experiencing the Cold Mountains

O první části výletu do Chladných hor a tamních lidech jsem už psala v předchozích článcích. Tento článek je o druhé (a poslední) části výletu.

V jedné vesnici kousek od Meigu jsme navštívili starého pána, který je Černý Yi (víc info v úvodním článku) a bydlí v domě se strážní věží. Pozval nás k sobě domů, což je tradiční yiský dům, kde hlavní místnost slouží jako obývák, kuchyň a ložnice. Hned po vstupu mi v nose začal lochtat smrad. Když se oči trošku v šeru vzpamatovaly, nestačila jsem se divit – všude hejna much, odpadky, staré oblečení po zemi, zbytky jídla – prostě bordel. Slyšela jsem, že Yiové nejsou moc pořádní, ale tohle jsem nečekala. Pán byl však moc milý, nabídl nám pivo a vyprávěl nám o svém životě. O příchodu Rudé armády, o tom, jak s nimi jeho starší příbuzní bojovali a on s ostatními dětmi se utíkal schovat do hor, i o tom, jak za Velkého skoku jeho oba rodiče umřeli hlady (饿死了). Když o tomhle vyprávěl, leskly se mu slzy v očích. Když mu J. pověděl o osudu jeho rodiny za druhé světové války, pán ho soucitně chytil za ruku.  Tuhle emotivní chvilku přerušila jeho žena, která mezitím přinesla z pole další nůši kukuřice. Rozloučili jsme se a pán šel své ženě pomoci.
 
                I already published a post about the first part of this trip and also about the local minority . This post is about the second (and last) part of our adventure.
                In one village near Meigu we visited an old man, who is a Black Yi (more info about them here) who lives in a house with a watchtower. He invited us to his home, which is a traditional Yi house, where the main room is a living room, kitchen and also a bedroom. Right after we entered a pretty bad smell hit me. Eyes slowly adapted to the lack of light and I couldn’t believe what I saw – hundreds of flies, trash everywhere, leftovers – simply a mess. I’ve heard that the Yi aren’t too tidy, but I honestly didn’t expect that. The old guy was really nice and offered us a beer and he started to recount old days, about the Red Army and how his relatives were fighting against them and them as kids run away hide in the mountains, how his parents died of hunger during the Big Leap Forward.  When speaking about it, he was on the verge of tears. When J. was telling him about the life story of his family during the Second World War, he compassionately grasped J.’s hand. This emotional moment was interrupted by his wife, who came back home with another load of corn. We said goodbye and he went to help his wife.
Yi women have often tattoo on the back of their hands yiské ženy mají často tetování na hřbetu ruky


Tuesday, November 4, 2014

Week in the Cold Mountains

 
Jet do Chladných hor (Liangshan 凉山, autonomní oblast menšiny Yi, o které jsem psala v minulém článku) za J. jsem se rozhodla relativně na poslední chvíli – vzhledem k tomu, že jsem měla jet o státní svátek, kdy je celá Čína v pohybu a jízdenky na vlak jsou často vyprodané týž den, kdy jsou do prodeje. Já jsem kupovala lístek asi 10 dní před odjezdem a byla jsem ráda, že na mě zbyl jeden z posledních lístků ke stání a to znamenalo 10 hodinové stání v přeplněném vlaku. Nakonec jsme jeli 11 hodin a z toho jsem asi 5 seděla – více či méně pohodlně. Někteří milí lidé mi umožnili přisednout si k nim aspoň na půl zadku. Všimla jsem si, že cestující lidé jsou k druhým, kteří nemají lístek na sezení, milí a často je nechávají přisednout.
 
                Go on a trip to the Cold Mountains (Liangshan 凉山, autonomous prefecture of the Yi minority, which I briefly introduced in the last post) was quite a last minute decision – considering, that I was gonna go during the national holidays, when the whole China is on the move and train tickets are often sold out the day they are in distribution. I bought went to buy the ticket 10 days before my departure and I was happy I got to buy one of the very last tickets, however only for standing. Ten hours of standing in packed train was truly a great vision. In the end the ride took about 11 hours, but maybe 5 hours I was sitting, either on the ground or on a seat. Some nice people let me sit with them. People on the train are quite nice to each others. Many people let those without seat sit with them, at least for a little bit.
boy petting his sick rabbit/ chlapeček hladící nemocného králíčka
 

Monday, October 27, 2014

The Yi Minority

V Číně je mnoho různých menšin. Oficiálně jich je 56, ale ve skutečnosti mnohem víc. Jednou z nich je menšina Yi 彝族. V provincii Sichuan mají svou autonomní oblast Liangshan 凉山彝族自治州 (Yisky ꆃꎭꆈꌠꊨꏦꏱꅉꍏ). Tato autonomní oblast je v jižní (jihovýchodní) části provincie Sichuan a má rozlohu přes 60 000km2. Je to velmi hornatá oblast; je to v podstatě už úpatí Himalájí. Žijí ale i v jiných provinciích, například v Yunnanu a Guizhou. Já jsem o prázdniny jela do autonomní oblasti Liangshan, kde jsem strávila zhruba týden. Konkrétní zážitky z výletu jsou tady: první a druhá část výletu.
Následující informace vycházejí z toho, co jsem sama zažila,dozvěděla od nich samotných a nebo od J., se kterým jsem cestovala. Jsou to tedy jenom mé postřehy, nikoli informace podložené nějakou literaturou.
 
In China there are different minorities. Officially there are only 56 minorities, but in reality there are much much more. One of these minorities is the Yi minority 彝族. In the Sichuan province they have their autonomous prefecture Liangshan凉山彝族自治州 (in the Yi language ꆃꎭꆈꌠꊨꏦꏱꅉꍏ). This autonomous prefecture is in south (southeast) Sichuan and covers area of around 60 000km2 (around 23 166 mi). It’s a very hilly area and it’s basically the foot of the Himalayas. The Yi people also live in other provinces, such as Yunnan and Guizhou. I spent little over a week in the Cold Mountains. Here you can read about the trip: here's the first part and here the second part. .   
All of this is based on what I have experienced during my trip or what the Yi people themselves told me, or what J. told me. So these are only my own observations, not facts based on some literature.
Shaman in the streets of Xichang doing some foretelling/Šamanka v ulicích Xichangu provádí nějakou věštbu